Den 7: O Porriño - Redondela

Krásné mrazivé ráno. Teplota: pod komfortem. BRR.

Nikdo mi neřekl, že tu bude zima jak v márnici. Já myslela, že jedeme k moři. Asi jsem výrazně podcenila podmínky zdejší zeměpisné šířky. Moje podvlíkačky to tušily. Dneska by se mi pod kalhoty fakt hodily…

Taky se vám to někdy stalo?

A jsou Vánoce.

„Bédo?“

„Co?“

„Všechno nejlepší!“

„Víš, co bych si dneska přála pod stromeček?“

„Nevím… teplo?“

„No to taky. Ale hlavně ty podvlíkačky.“ ❄️😄

Dokonce si s sebou z Čech vezu malej dárek od mamky. Večer ho rozbalíme.

Dneska plánujeme jenom do dvaceti kilometrů, ubytko dopředu zaplaceno v hostelu (Béda měl strach, že na Vánoce budou mít albergy zavřeno) a po pořádný sprše si dojdeme někam na večeři. Už si v duchu maluju co si dám...to umím dost dobře, na to jsem profík., někdy mě přemýšlení o žrádle zabere celý den.

Máte to taky tak?

Béďa furt brblá, že nebude nikde otevřeno, ale já mám pocit, že tady bude otevřený úplně všechno.

No… nakonec víte kdo měl pravdu….

V druhý půlce dne máme krásný výhledy. V kavárně potkáváme poutníky z Německa – paní jezdí lyžovat do Benecka. Dáváme si portský a strašně nás to nakopne… teda mě. Tak si pak pro jistotu dávám ještě kafe, a to má logiku :-)).

Redondela je z kopce dolů. Jinak ale svítí krásně sluníčko a odpoledne se udělalo teplo. Prdel mi začíná rozmrzat.

Furt se dohadujeme, jestli bude někde otevřeno.

Vcházíme do města, jsou čtyři hodiny odpoledne a?...Všechny hospody narvaný. Všude otevřeno – hlavně barovej provoz.

Bohužel narvaný jsou i prostory před hospodama – lidma, co očividně začali slavit dřív než my.

Takže… došlo na moje slova . Všude je otevřeno – to jako jo. Ale zároveň se všude chlastá, a to pěkně od podlahy.

Oni totiž 24. berou jako normální pracovní den a volno mají až 25. Takže to řeší logicky: kalí, jak kdyby byl alkohol státní podpora.

Blbý je, že už jsme pár vyšinutých jedinců potkali a ti Španělé jsou dost kontaktní. Nejdřív jsem si myslela, že osahávají jenom mě – jako že ženskou (jsem ženská) – ale Béďu prý berou taky (není ženská). No a teď si představte, že ji ti už tak dost kontaktní Španělé mají jak z praku… to by pak mohlo skončit buď nepřetržitým objímáním, nebo hromadnou sociální katastrofou.

Na pokoji mi Béďa sděluje, že se mu mezi ty vožralý nechce. Tak trávíme Štědrovečerní večer hezky sami doma. K večeři mám jen suchou bagetu s mortadelou a olivama. Nevadí, stejně jsem už unavená. Na pořádnej dlabanec si dojdeme někam zítra… jestli bude otevřeno, podotýká Béďa.

Musí být za každou cenu tak skeptický?

Musí. Pan nositel temných prognóz.

Usínám nádherným spánkem se vzpomínkou na všechny ty, kteří tráví Štědrý večer utužováním už beztak poničených rodinných vztahů. Na ty, co se přetvařují u večeře u příbuzných. Na každoroční hádky se sourozenci, které celý rok neviděli a pravděpodobně neuvidí ani ten další.

Myslím na všechny, kteří se srali nejdříve s dietou a pak s rybí polívkou, hubníkem, cukrovím, chlebíčkama, salátem, kaprem, řízkem a klobásou… jen proto, aby se to všechno během pár vteřin stejně sežralo a navždycky zapomělo.

Dobrou noc. 😌

Poznatek pro zbytek života. Všem a pro všechny vyřízený oběti tradiční české kuchyně.

Máte napečeno 328 druhů cukroví?

Já mám úplný hovno a suchá bageta s olivama mi bohatě stačí 🙂.

P. S.: „Bédo, ale zítra si zajdeme na něco pořádnýho, že jo?“