Den 9: A Portela - Pontecesures

Nějak se nebezpečně blížíme k cíli. No já vím… 340 km nebo 3400 km je rozdíl, ale já jsem musela trochu ubrat. Vždyť mám s sebou Béďu. 🙂

Přemýšlím, co by o Caminu říkal Pavel Sabela nebo Petr Kosek (první z Čechů co mají Tripel Crown = prostě nejhustší hikeři). Tipuju, že by to zabalili dřív, než by si stihli sundat batoh.

Tohle totiž není hiking.

Tohle je extrémně dlouhá procházka, co se tváří důležitě.

Tohle je takový dlouhý courání od piva k pivu. (a proto se mi to tak líbí :-)))

Skoro nikde tu nenajdeš místo, kde by nebyla civilizace nacpaná až po okraj – ploty, cesty, pole, sady, baráky, ruiny… furt něco. Klid, divočina, nic? Zapomeň. Camino je prostě procházka s výhledem na lidský bordel.

To by se vám na PCT stát nemohlo. Hlavně ve Washingtonu. Tam je to tak pusté, že ani značená cesta občas neví, kde je.

PCT ve Washingtonu je tak pustý, že když se ztratíš, není kdo by si toho všiml.

Prostě ráj pro introverty.

Bez mapy je to ale trochu blbý… a bez signálu už vůbec.

To už by totiž taky klidně mohl být tvůj poslední výlet.

Vzpomínám si na historku, kdy se mi otec marně snažil dovolat do Oregonu a byl přesvědčený, že to dělám schválně.

Protože přece neexistuje místo, kde by nebyl signál.

Pro obyčejného Čecha je úplně nepředstavitelné, že někde můžeš být týden offline – ne proto, že nechceš, ale proto, že tam prostě nic není.

To je pak detox sociálních sítí.

Nejen sociálních sítí – detox všeho.

Televize, rádia, zpráv, notifikací, podcastů… čehokoliv, na co si vzpomenete.

A upřímně by mě zajímalo, kdo z vás může za posledních deset let říct, že si dal týden totální digitální detox.

Tak se teď klidně pochlubte, kdo z vás za posledních deset let týden neskroloval?

A musím říct, že půl roku nesledovat českou ani světovou politiku a Babiše je naprosto osvobozující a očišťující zážitek.

Upřímně si myslím, že by to vyléčilo půl národa – pár depresí by se vypařilo, několik neuróz by se urazilo a parkinsonici by začali jíst polívku lžící, ne po stěnách.

Babičkám by přestalo cukat oko, dědečkům by spadl tlak dřív než vláda.

Možná by se dokonce ukázalo, že svět se točí dál…

i bez našich každodenních nervových zhroucení u zpráv.

No takže Camino je prostě pohodovej výlet po zpevněných cestách, asfaltkách a sem tam i dlážděných uličkách.

Od města k městu, přes vesničky. Civilizace non-stop.

Nepotřebuješ vůbec nic.

Ani si nést jídlo – hospoda nebo kavárna na každém rohu.

Teda pokud zrovna nejdeš v prosinci…

Spaní je možné všude a za hubičku.

Stan netřeba tahat – stejně bys měla problém s ním někam zalézt.

Protože tady je furt něco.

Když už ne barák, tak štěkající pes.

Tady se neřeší proč jdeš tak pomalu jako na PCT, tady se řeší proč proboha jdeš tak rychle????

Za mě je to fakt příjemná změna.

Nemusíš řešit zásoby na deset dní, přemýšlet, co můžeš sníst hned a co si šetřit „na horší časy“.

Netaháš se s vařičem a bombou, nežvýkáš instantní hnusy, ale jíš teplou, domácí stravu od paní Maríi, co vaří s láskou a trochou olivového oleje navíc.

Žádní komáři.

Žádní medvědi.

Žádný had, co by tě chtěl sežrat nebo aspoň vyděsit.

Prostě nic jedovatýho.

A bonus? Pivo tu mají taky dobrý.

Signál všude. Netflix taky.

Takže když tě bolí nohy, můžeš si večer pustit seriál (já si večer pouštím pohádky ) a dělat, že zítra zase vyrazíš jako královna.

Jenom bych chtěla upozornit, že pokud jste dali Camino a přišlo vám to těžké, tak vás to fakt nepřipraví na PCT. To je úplně jiná liga.

Amerika je měsíc poušť, měsíc čtyřtisícovky, měsíc komáři a měsíc Alpy. Na poušti si třeba musíš tahat 6 litrů vody, hlídat vodní zdroje a když to podceníš, prostě chcípneš. Vodu si navíc musíš filtrovat, protože na většině území USA je nepitná – a to filtrování je regulérní vopruz.

Na Caminu? Voda na každém rohu. Kohoutek, fontánka, bar.

Takže si upřímně myslím, že jít po Caminu rovnou PCT není úplně nejlepší krok.

Já jsem před PCT šla SNP. A to bylo, prosím pěkně, kurva náročné.

Denně kolem 1500 metrů převýšení, ne všude jídlo, spaní většinou sama v přístřešku nebo ve stanu,

všude medvědi, klíšťata… a Slováci!

Bylo to peklo. Byl to porod. A na konci 25 dní dlouhé cesty plné bolesti jsem si řekla:

„Dobře. Když jsem přežila tohle slovenské peklo, dám PCT.“

A dala jsem.

Po Caminu by mě něco takového ani nenapadlo.

Tam bych si maximálně řekla, že teď zvládnu Pálavu… a nenapít se u toho vína. 🍷😄

Takže moje rada?

Jestli se máte rádi, na PCT radši nejezděte.

A Camino vás na něj rozhodně nepřipraví. 🙂

Ale…

bylo to nádherný.

A jo.

Tenkrát v Americe.